Tip na výlet: Vilshofen (EDMV)

Sezóna leteckých výletů je za dveřmi a já mám v záloze jeden výlet, o kterém jsem nenapsal. Náhoda? Vlastně ano, byl jsem líný a k reportu se nedostal, ale tip je to skvělý! 

Při létání vždycky řeším jeden problém, snad nebudu sám. Jakkoli poctivou předletovou přípravu udělám, vždycky se mi nakonec chce buď krátce po vzletu, nebo někde v polovině letu, jít na záchod. Tentokrát to nebylo jinak. O důvod víc k obavám jsem měl proto, že nás čekal let dlouhý dvě a půl hodiny, což jsem snad v malém letadle ještě nezažil. Nikomu se nechce řešit neplánované přistání z tohoto důvodu. Nakonec zvítězil postup věnovat pozornost něčemu jinému, a že toho bylo.

Poletím s Cirrusem SR22, který jsem zatím řídil všehovšudy asi 30 minut. Poletíme do zahraničí. Navíc poletíme do hor. Zkrátka bude to zajímavé. A kam vůbec poletíme? Do Německa! Přes Rakousko, přes Alpy. Chceme se totiž podívat do Vilshofenu, což je malé letiště přímo na břehu Dunaje. Letiště je tak moc na břehu, že stačí, aby hladina řeky stoupnula o metr, a na dráze je voda. Z fotek na mě letiště působilo trochu jako letadlová loď. Zkrátka, bude zábava. Koneckonců, na leteckém výletu jsme se s Michalem (jak jinak), domlouvali už dlouho, nakonec zvítězila vidina letu údolími Alp a možnost si vyzkoušet zase trochu letecké angličtiny. Současně se výlet hodil i jako krásný výlet pro mou dívku, které jsem samozřejmě navyprávěl, jak to bude super, protože tam budou Alpy.

Předletová příprava nebyla odlišná od jiného navigačního letu, hlavně díky Skydemonu. Informace z národních AIPů vám hezky naskládá do jednoho balíku a máte klid. Samozřejmě je dobré před letem ještě všechno ověřit v konkrétních AIPech a AUP prostřednictvím oficiálních zdrojů. Odtud jsme taky vyčetli, že jsou po cestě aktivována četná MTMA kvůli cvičení. K tomu ale později. Let jsme plánovali provést tak, že z Kunovic budeme pokračovat na Mikulov, potom obletíme Vídeň severně, pak poletíme na jih západně Vídně, budeme pokračovat k Lanzen-Turnau (LOGL) a Kapfenbergu (LOGK), kde se napojíme do údolí a budeme sledovat GAFORy a pokračovat někam na západ. Takto bychom se postupně přes Timmersdorf (LOGT) a Niederoblarn (LOGO) dostali až k Zell am See (LOWZ), kde zatočíme opět na sever, následně se prosmýkneme dalším údolím, které nás dovede západně Salzburgu a potom dále severně doletíme až do Vilshofenu. Jasně, takový plán se jeví trochu složitějším, ale jednak jsme chtěli vidět Alpy, jednak to byl výcvikový let.

Po zajímavém vzletu z Kunovic (vždycky si důsledně a několikrát zkontrolujte, že máte zajištěnou sedačku) jsme stoupali přímo Mikulov, bez plánu, naladěni na Praha Information. Cirrus krásně stoupal i s plným palivem, jediný nezvyk je nutnost ochuzovat i ve stoupání, ale to se člověk naučí brzy, éro k tomu prostřednictvím avioniky krásně vybízí. V Mikulově jsme rychleji, než by jeden čekal, takže byl čas přeladit se na Wien Information abychom zjistili, jak jsou aktivní prostory před námi. Skydemon sice něco říkal, ale raději se zeptat. Odtud už je komunikace pouze v angličtině.

Pohled na rakouskou krajinu je diametrálně odlišný od české strany, ani ne tak kvůli větrným elektrárnám, ale spíše člověka zaujmou malá, úzka políčka, žádné velké lány. Terén před námi se malinko zvedá a vlní, a jak se dostáváme blíž Kremsu, už je vidět i Dunaj. Já nemám moc času na kochání, protože mě Michal různě diriguje doleva - doprava, aby mohl fotit, a aby měli hezký výhled. Takto se autopilota fakt moc letět nedá. Wien Information nás pobaví, když se od všech stanic postupně dožaduje potvrzení nového QNH. No, aspoň víme, kdo všechno je s námi na frekvenci.

Při letu na jih se postupně začaly objevovat hory, které jsou vyšší, než by člověk čekal, takže z původních letěných cca 5000 ft se velice rychle stává 7000ft a víc, mezitím probíhá kličkování za stejných instrukcí doprava - doleva, do toho ještě komunikace a začínám toho mít celkem nad hlavu, přičemž se zezdola pomalu blížíme k oblačnosti. Michal mě v tom zkušeně instruktorsky nechá do chvíle, kdy usoudí, že jsem opravdu zahlcen, a ve stejný okamžik ho sám žádám, ať  převezme komunikaci, které v tu chvíli navíc není zrovna rozumět.  

Wien Information nám říká, že v Lanzen - Turnau je letecký den, což vidím, protože tam akrobatí dva Blaníky, a hned na to se na dotaz dozvídáme, že ona aktivovaná MTMA se nás netýkají, neboť jejich aktivace nemění jejich třídu, totiž E. To je zajímavá informace, se kterou je dobré při plánování letů v Rakousku počítat. Ostatně, nejlepší info se dozvíte klasicky asi tady. Novinka oproti loňskému roku je změna volacího znaku Flugplatz na Radio, což by mělo platit i pro Německo.

Jakmile je člověk v údolí, je možno zase klesat klidně na 5000 ft, to bohatě stačí. Samotná údolí jsou dostatečně široká, že by zde otočil i dopravák. Postupně z "vídeňáka" přecházíme na frekvence místních letišť a zase zpátky, občas vidíme nějaký provoz, podle situace a instrukcí na frekvenci jednou letíme po pravé straně údolí, jednou po levé. Teď je čas na focení a kochání se, okolní vrcholy už dosahují téměř 10 000ft. Někde u Aigenu se nám Wien Information už nepodaří kontaktovat, holt jsme v zákrytu hor, vyjde to až později, ale to už zas přecházíme na Zell am See, který nás informuje o provozu, ale my pokračujeme přes jezero na sever.

Ještě chvilka relativně bezstarostného kochání a prohlížení jezera pod námi, a už bude zas čas trochu zpozornět, protože nás čeká údolí vedoucí do Německa, a v něm už by se Airbus fakt neotočil. Já už bych i točil doleva, je tam pěkné údolí, ale nesedí mi to se Skydemonem a nesouhlasí ani Michal. Trvá na tom, abychom pokračovali dál na sever, kde se tyčí skalní masiv. Ok, ale já si teda nejsem vůbec jistý, že tam nějaké údolí je. Prý je, a mám letět dál. Nakonec se ukázalo, že tam údolí opravdu bylo, souhlasil Skydemon i Michal. Od pohledu se jednalo spíše o kaňon, místa pro nouzáky už tady tolik není, v horším počasí bych byl výrazně méně klidný. Přes jedno trochu užší místo se ale dostáváme docela rychle, a pak už je to pohoda. Půjčuju řízení Michalovi, ať si taky trochu užije a fotím. Všechny fotky mám nakonec "nastojato", to už člověk asi automaticky přemýšlí, že to dá na Instagram.

Průlet západně Salzburku nám nabízí pohled na vzlétající a přistávající dopraváky, já už jsem přestal dávat téměř pozor a jen se dívám ven. Krajina se najednou zcela narovnala a oproti předchozí scenérii vypadá docela nezajímavě. Jenže i tady je třeba být ostražitý - kolem řeky Inn se často nacházejí prostory s hlukovými limity a prostory sloužící k ochraně ptáků (bird sanctuary) - opravdu se vyplatí sledovat jejich výškovou hranici. Zanedlouho pak kontaktujeme Vilshofen, dozvídáme se o aktivním provozu a řadíme se do okruhu v poloze po větru. Ostatnímu provozu nás člověk na rádiu představuje jako "český Cirrus", což nevíme, jak si vykládat.

Přiblížení na dráhu 30 ve Vilshofenu je zajímavé, člověk se dostává docela nízko nad řeku, po třetí zatáčce je potřeba jít trochu šikmo a srovnat se do osy až na krátkém finále. To se mimochodem jde přes cyklostezku. Přistání bylo docela dobré na to, že bylo moje druhé s Cirrusem, a nezbývá než zaparkovat, zaplatit poplatky a jít na oběd.

Info o letišti 
Poplatky EDMV
Stránky restaurace

Za sebe bych tedy řekl, že pokud sem letíte jen kvůli obědu, tak bych možná rozmýšlel dvakrát, řízek se salátem tu mají fakt dobrý, naopak curry wurst nic moc. Terasa restaurace je umístěna hezky s výhledem na dráhu, máte možnost sledovat přílety i odlety. Kdo má rád lodě, přijde si tu taky na své. Navíc je tu možnost půjčit si jízdní kolo a projet se kolem Dunaje, případně se jít podívat do města. Scenérie byla také doplněna o žáky a instruktory leteckých škol patřičně oděných do uniforem :)

Nakonec jsme na zemi pobyli asi dvě hodiny, padlo rozhodnutí, že po odletu budeme pokračovat rovnou někam cca na České Budějovice, nastoupáme si trochu víc, abychom se vyhnuli turbulenci a vůbec poletíme s Cirrusem trochu víc jako s Cirrusem (pořád ale bez plánku). Tankovat nebyl důvod, paliva jsme měli dost, po odletu točíme doleva nad město a postupně nasazujeme směr do Čech. Mimochodem, dávejte si fakt bacha na vypublikovaný tvar okruhu. Mají tu jeden pro větroně a jeden pro motorové mašiny, a třeba s takovým Cirrusem, nebo něčím podobně hlučným, kdyby se vám teoreticky náhodou povedlo si vybrat ten špatný a točit nad město, tak vás tady teoreticky nebudou mít moc rádi. To jen tak na okraj, trochu teorie k zamyšlení.

Let zpátky nám má trvat lehce přes hodinu, stoupáme na autopilota, odhlašujeme se z Vilshofenu, přecházíme na Langen Information, potom na Praha Information, přeletáme Lipno a trochu kličkujeme, protože oblačnost nad jižními Čechami je trochu níže. Cesta dále už vypadá téměř bez oblačnosti, pokračujeme přímo na Náměšť a posloucháme Praha Information. Dochází k zábavné komunikaci, nakonec se v letadle chechtáme jako pitomci, a obdivujeme trpělivost dispečerky Praha Information. Odehrálo se to nějak takto (registraci SLZ si nepamatuju):

• Praha Info: OK-ABC01, odpovídač IDENT.
• OK-ABC01: Mám Charlie. (mimochodem B hláskoval jako BETA)
• Praha Info: OK-ABC01, zmáčkněte odpovídač IDENT.
• OK-ABC01: To nemůžu.
• někdo další na frekvenci: Ale můžeš!
• OK-ABC01: hlásí nějakou výšku, svou polohu apod.
• Praha Info: OK-ABC01 na odpovídači je takové malé kulaté tlačítko s nápisem IDENT, to zmáčkněte, a já vás poté budu schopna identifikovat.

Předpokládám, že se vše nakonec zdařilo, my jsme se museli přeladit na jinou frekvenci Praha Information, potom přecházíme na Náměšť kde nás nechají letět přímo přes letiště, načež točíme DIRECT LKKU a ladíme klesání. Přistání v Kunovicích následovalo přesně za 69 minut po vzletu. Nebyla to sice taková kochačka, jako přes Alpy, letní krajina Česka má ve spojení s kupovitou oblačností také svoje kouzlo. V Kunovicích jsem zaznamenal svoje třetí přistání s Cirrusem.

Pokud budete mít možnost, určitě se zaleťte do Vilshofenu podívat. Ze západních a jižních Čech je to fakt kousek, navíc i v Rakousku jsou zajímavá místa k navštívení, třeba to Zell am See. Polétání v Alpách se nic nevyrovná, do Rakouska se dá bez plánku, s komunikací nebývá problém a dost možná potkáte někoho z Čech, tak jako my ve Vilshofenu.

Reportáž z pravé sedačky a fotky, které u sebe nemám, najdete na tomto odkazu.

Na závěr pár poznatků:

• studujte dopředu AIP, AUP, NOTAMy a další dostupné informační zdroje. Je to sice otrava, ale dozvíte se fakt leccos užitečného, co vám po cestě může pomoct
• telefon/tablet s navigační aplikací je neocenitelná pomoc, ale dobře se s použitím seznamte předem
• připravte si aspoň základní sadu informací v tištěné podobě, kdyby vás po cestě opustil mobil s navigační aplikací 
• při letu v Alpách může občas nastat situace, že nebudete vědět, kterým údolím se vydat. Někdy vypadají dost podobně a vzájemně nejsou moc odlišitelná. Tady pomůže zase jenom dobrá navigační příprava a srovnávací navigace
• pokud se chystáte na takový let poprvé, vemte si s sebou raději instruktora, který už tam byl
• znejte dobře limity vlastní i limity letadla. To samé platí i pro hlukové limity. A hlavně pozor na počasí, Alpy už jsou regulérní hory, jsou opravdu vysoké, a dostat se do kouta může být snazší, než někde v otevřené krajině
• na výletní létání se někdy může vyplatit i drazší letadlo, zejména v případě, že sdílíte náklady. Rozdíl cestovní rychlost 90 vs 150 kts na čase už poznáte
• na letu jsem vyzkoušel i nové Bose A30. Musím říct, že jsou skvělé, fakt lehounké a pohodlné, navíc možnost řízení úrovně tlumení se může hodit, ale proti A20 jsem zase tolik rozdílů nepozoroval. Kdo kupuje nové, má smysl brát už A30, ale nahrazovat dobře fungující A20 jen proto, že jsou venku nové A30, to podle mě zatím smysl nedává
• Při delších letech buďte na Praha Information. Nemá asi smysl se tam přihlašovat vždy, ale určitě aspoň poslouchejte. Někdy je tam fakt sranda a můžete se učit z cizích chyb.